DOBROPŘÍBĚH #3 „ ZÍSKALA JSEM TAKÉ SPOUSTU ZÁŽITKŮ A PŘÁTELE. TOHLE JSOU VĚCI, KTERÉ SI ZA PENÍZE NEKOUPÍTE.“
Přinášíme další ze série DOBROpříběhů, tentokráte z Oblastní charity Pardubíce.
Můžete se krátce představit? Čím se zabýváte v osobním nebo profesním životě mimo dobrovolnictví?
Zdravím, jmenuji se Kamila Jermářová a je mi 27 let. Momentálně zakončuji svá studia na právnické fakultě UK. Ve svém volném čase se snažím sportovat a psát knížky, o kterých doufám, že je jednoho dne vydám.
Jaká je vaše role v rámci dobrovolnické činnosti? Co konkrétně děláte?
Dělám dobrovolnici v odlehčovací službě Červánky, kde trávím čas se seniory. Své aktivity přizpůsobuji zájmům a schopnostem jednotlivých klientů, se kterými se zde setkávám. Se seniory chodíme na procházky, hrajeme společenské hry, procvičujeme paměť, nebo si společně jen tak povídáme.
Kromě toho se také zapojuji do hromadných akcí organizovaných Oblastní charitou Pardubice, kde se dostávám k nejrůznějším činnostem. Účastnila jsem se například potravinové sbírky, pomáhala jsem v rámci charitního plesu, zútulňovala jsem lesní mateřskou školku, ale dostala jsem se i k méně obvyklým zážitkům, jakými jsou třeba polepování charitních kontejnerů, nebo střelba z dětské kuše. 😊
Co vás na této činnosti nejvíc baví nebo naplňuje?
Nejvíce mě naplňuje, když vidím, že moje snažení má smysl. Pokaždé mě moc potěší, když vidím tváře spokojených babiček a dědečků, kteří se těší na mou příští návštěvu. V neposlední řadě mě naplňuje získávání zážitků a dovedností, ke kterým bych se bez dobrovolnictví vůbec nedostala.
Kolik času dobrovolnictví věnujete a jak to zvládáte skloubit s ostatními povinnostmi?
Do odlehčovací služby chodím jednou za týden a strávím tam pokaždé přibližně dvě hodiny. Zbylé akce jsou nárazové a jejich četnost je nahodilá. Každá z nich trvá přibližně 5-6 hodin. Vzhledem k tomu, že se se závěrem studia dostávám do klidnější životní fáze, zvládám skloubit dobrovolnictví s ostatními povinnostmi dobře.
Jak jste se dostal/a k dobrovolnictví a proč jste se rozhodl/a zapojit právě této organizace?
Dobrovolnictví jsem vždycky chtěla dělat, ale vzhledem k náročnému studiu jsem vstup k dobrovolníkům stále odkládala. Až v okamžiku, kdy se mé povinnosti trochu rozvolnily, jsem se rozhodla něco v životě změnit a stala jsem se dobrovolnicí. Pro Oblastní charitu Pardubice jsem se rozhodla z důvodu různorodé nabídky dobrovolnických činností.
Máte nějaký silný zážitek nebo moment, který vám utkvěl v paměti a ukázal vám, že vaše pomoc má smysl?
Pamatuji si na den, kdy se v odlehčovací službě udělalo jedné paní špatně a byla zavolána záchranka. Personál potřeboval mít volné ruce, tak jsem se snažila zabavit všechny přítomné seniory tak, aby se nikdo z nich nesoustředil na dění ve vedlejší místnosti. Tehdy jsem cítila, že jsem na tom správném místě.
Co jste se díky dobrovolnictví naučil/a – o sobě, o druhých nebo o světě kolem vás?
Zjistila jsem, že existují skutečně dobří lidé s ryzím srdcem a to, že nezištné pomáhání se vyplatí. Vždycky jsem si stála za názorem, že pokud uděláme něco hezkého pro ostatní, vyplatí se nám to několikanásobně. Moje zkušenosti s dobrovolnictvím tuto myšlenku jen potvrzují.
Jak vás dobrovolnictví obohacuje osobně nebo profesně?
Jako dobrovolnice jsem získala celou řadu zkušeností, o kterých věřím, že se mi jednou v profesním životě budou velmi hodit. Z hlediska osobní roviny mohu říct, že mi dobrovolnictví určitě zvýšilo sebevědomí a hodně se změnilo i to, jakým způsobem na sebe a na život nahlížím. Získala jsem také spoustu zážitků a přátele. Tohle jsou věci, které si za peníze nekoupíte.
Jak byste popsala spolupráci s koordinátorem/kou a ostatními dobrovolníky?
Spolupráci s koordinátorem i dobrovolníky hodnotím velice kladně. Myslím, že charita je místo vzájemného porozumění a podařilo se mi tu už navázat několik přátelství. Velice si přístupu všech vážím.
Cítíte se v dobrovolnickém centru nebo v přijímající organizaci jako součást týmu? V čem je prostředí podle vás výjimečné?
Rozhodně! Všichni zaměstnanci se ke mně chovají velice hezky a přátelsky. Zkrátka mě přijali do „charitní rodiny“. 😊 Toto prostředí je výjimečné především z důvodu, že všichni doopravdy ocení Vaši snahu a snaží se, aby Vám v něm bylo dobře.
Co byste vzkázal/a lidem, kteří by chtěli pomáhat, ale zatím váhají?
Vzkázala bych, že rozhodnutí vstoupit k dobrovolníkům bylo jedním z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě udělala. Pokud chcete dělat ve volném čase věci, které mají skutečný smysl, získat zážitky, zkušenosti, nebo prostě jen najít přátele, je dobrovolnictví činností stvořenou právě pro vás.
Proč má podle vás dobrovolnictví v dnešní době smysl?
Dobrovolnictví vždycky mělo a bude mít ve světě své místo. Vzájemná pomoc a solidarita jsou právě tím, co nás činí lidmi. Nikdy nevíme, kdy se sami dostaneme do situace, kdy budeme sami potřebovat něčí pomoc a je dobré vědět, že existují místa a lidé, kteří jsou ochotni nám pomoci. Dodává to naději a sílu tyto překážky překonat. Myslím si, že pomáhat by měl každý, kdo má tu možnost.