DOBROVOLNÍCI (NEJEN) V DOBĚ KORONAVIROVÉ – FARNÍ CHARITA LITOMYŠL
V našem seriálu přibližujícím rozmanité dobrovolnické aktivity z uplynulých měsíců se přesouváme do dalšího místa Pardubického kraje. Ani dobrovolníci ve Farní charitě Litomyšl v době koronavirové krize totiž nezůstali pasivní. Podobně jako v jiných organizacích šili roušky a po dobu skoro 2 měsíců poskytovali 2-3x týdně on-line doučování přes videohovory a telefony. Za speciální zmínku však stojí jeden z tamních dobrovolníků – 16letý student Adam Kruml z Chocně – který si sám zajistil videohovory se svými klienty z domova seniorů v Chocni, kde běžně dobrovolničí. Tento krásný a inspirativní „příklad dobré praxe“ přinášíme v následujícím rozhovoru vedeným přímo s Adamem…
Kde a jak dlouho už se věnujete dobrovolnické činnosti?
Dobrovolnické činnosti se věnuji již dva roky. Docházím do Domova seniorů v Chocni a od ledna roku 2020 také do Speciální základní školy a praktické školy ve Vysokém Mýtě.
Jakou náplň má Vaše dobrovolnická aktivita a kolik času týdně či měsíčně jí věnujete?
Do Domova seniorů docházím za třemi klienty. Jedním z nich je trvale ležící paní po CMP, kterou učím znovu mluvit a podporovat jemnou motoriku malováním na magnetickou tabulku. Dalším klientem je pán, se kterým si chodím popovídat, a jelikož má doma u dcery pejska, tak mu pro radost beru vždy s sebou i svoji fenku. Třetím klientem je paní, se kterou si chodím také povídat, ale spíše si hrajeme společenské hry. Ve Speciální škole pak mám funkci pomocného asistenta v odpolední družině, kde s dětmi dělám různé aktivity. Domov seniorů mi zabere cca tři hodiny týdně a družina cca dvě hodiny.
Jak jste se o možnosti dobrovolnictví dozvěděl?
Od sociální pracovnice z Domova seniorů, kam jsem se sám přihlásil, že bych rád pomáhal osamoceným lidem.
Co Vás motivovalo k tomu stát se dobrovolníkem?
Práce s lidmi mě velmi baví a těší mě, když jim zpříjemním den a můžu jim pomoci.
Jak zasáhla doba koronavirová do Vaší pravidelné dobrovolnické práce a jak vypadalo Vaše dobrovolničení v době nouzového stavu?
Moje práce ve školní družině byla kvůli uzavření škol zcela přerušena, ale i přesto jsem stále pomáhal alespoň online, kdy jsem doučoval jednu žákyni prvního stupně matematiku. Domov seniorů byl pro veřejnost také uzavřen. Proto vedení Domova zakoupilo pro své klienty několik tabletů, aby mohli být ve spojení se svojí rodinou i vizuálně. Toho jsem využíval rovněž já, kdy jsem se viděl se svými klienty tímto způsobem a mohl tak pokračovat ve své dobrovolnické aktivitě úplně v pohodě. S paní po CMP jsem stále procvičoval slovíčka a četl jí příběhy z knížek. S pánem jsem si povídal a nechyběla u toho samozřejmě ani moje fenka. S druhou klientkou jsem byl v kontaktu pouze telefonicky, protože v tu dobu ležela v nemocnici.
Co dobrého nebo špatného podle Vašeho názoru tato doba přinesla?
Přinesla pár dobrých, ale i špatných věcí. Dobré bylo, že se nákazu Covidem podařilo včas podchytit přísnými hygienickými opatřeními a zabránilo se tím většímu komunitnímu šíření. Také to, že člověk v době nouzového stavu měl více času na odpočinek – třeba chodit každý den do přírody. Naopak špatné pro mě osobně například, že jsem nemohl jezdit fotit a navštěvovat základny záchranné služby, městské policie a hasičů, kam jsem byl zvyklý nejméně třikrát za měsíc jezdit, jelikož je to jeden z mých velkých koníčků. Dále, že senioři neměli fyzický kontakt s rodinami, ale v té době to opravdu jinak nešlo. Velmi náročné určitě bylo pro zaměstnané rodiče online vyučování jejich dětí. Celkově hodnotím situaci jako nutnou, avšak náročnou.
Jaká pozitiva vidíte na práci dobrovolníka, co to přináší Vám a Vašim klientům?
Největší radost mi dělají pokroky u paní po CMP, za ty dva roky udělala pokrok opravdu veliký. Umíme počítat, říkat básničky a jemná motorika u částečně ochrnuté ruky se jí také zlepšila. Je fajn, když můžete udělat radost klientům jak z Domova seniorů, tak i dětem ve družině. Osobně mě ta práce hodně naplňuje a vždy se do ní těším.
Máte na závěr nějaký vzkaz nebo motto ve vztahu k dobrovolnictví, který byste chtěl poslat „do éteru“?
Bylo by super, kdyby práci dobrovolníka dělalo více lidí. Je mnoho osamělých lidí, kteří by byli vděční i jen za projevení zájmu o ně. Moje motto zní: Dobrovolnictví není o penězích, ale o radosti z radosti druhých.
Adame, velice děkujeme za rozhovor a hlavně za Vaše aktivity ve prospěch druhých a úžasné nadšení a pozitivní energii, kterou do nich vnášíte!
